Dlouho jsem
přemýšlel, čím přispět. Hledal jsem nějaké zajímavé, neotřelé a nové téma. Brouzdajíc
různými náměty jsem si ale najednou něco uvědomil. Jak najít originalitu mezi
samými kopiemi?
Ať se totiž v dnešní době podíváte kamkoli, téměř na
každém rohu uvidíte jen zrecyklovaný nápad, či námět, který byl použit již
někým jiným. Není tak náhoda, že ani já nejsem první, kdo si této skutečnosti
všimnul, a tudíž také jen přebírám cizí myšlenky. Nicméně pokusím se přinést
čtenáři tohoto článku alespoň podněty k vlastnímu přemýšlení, i když třeba
za pomoci cizí práce.
O neustálém omílání stejných námětů hovoří například redaktor
portálu mediar.cz Marek Bačo, a to, v podle mě, povedeném
článku o fenoménu Harlem Shake. Pro těch pár, kteří si teď otevřeli okno
prohlížeče poprvé, šlo o masivní kopírování nápadu norských vojáků. Ti natočili
vtipnou kompilaci doprovázenou právě zmíněnou skladbou. Velice rychle začaly
vznikat napodobeniny tohoto klipu a zaplavily celý internet. Autor v článku
odkazuje také na web, kde jsou
porovnány některé reklamy posledních let.
Nestuduji jiná umělecká díla než ta, ze kterých můžu krást.
– David Bowie
Ty z vás, jež zvládnout sledovat videa v angličtině,
bych odkázal také na spisovatele a režiséra Kirbyho Fergusona. Ten natočil o
recyklování nápadů několik povedených videí.
Nejsou to ale jen autoři reklam, kdo krade kreativitu.
Podívejme se třeba do filmového průmyslu. Nemyslím teď na filmy jako takové, i
když by bylo jistě zajímavé porovnat scénáře, postavy, často používané prvky v jednotlivých
záběrech, či podobnost záběrů samotných. Nicméně film nemusíte ani zapnout,
abyste okamžitě zpozorovali tu nápadnou shodu mezi jednotlivými „bijáky“.
Mluvím o filmových plakátech. Jejich podobnost a nenápaditost je vskutku
tristní. Přesvědčit se o tom můžete například v tomhle videu.
Když se bavíme o rutině, neměli bychom vynechat ani
genderové stereotypy. Na ty na blogu upozorňoval již Vladimír Iliev ve svém článku.
Prvkem stále častějšího sexismu v reklamách se zabývá například soutěž Sexistické
prasátečko. V mnohých placených sděleních se tak často zbytečně
objevují polonahá ženská těla, ačkoli nemají v konečném důsledku s nabízeným
produktem v podstatě nic společného. Nebudu tu řešit, zda to tak má nebo
nemá být, to bych odbíhal od tématu. Chtěl jsem ale poukázat na jednu reklamu,
která se trochu vymyká. Na mediaguru.cz dokonce věnovali reklamě na mrože
několik vlastních odstavců.
Je ovšem otázkou, zda jde skutečně o převratný nápad, nebo je to vlastně jen
převrácení dosavadního trendu. Ve výsledku totiž reklama jen místo na ženská,
upozorňuje na těla mužská. Jak to je ale posuďte sami.
Umění je krádež.
– Pablo Picasso
Problematikou původní tvorby se ve své knize „Kraď jako
umělec“ zabývá též Austin Kleon. Rozebírá, zda lze být v dnešní době 100%
původní. A má-li vůbec smysl o to usilovat. V závěru tvrdí, že absolutní
původnost je nedosažitelný cíl. Umělec je podle něj totiž sběratelem zážitků,
vlivů, vjemů atd. Tudíž tvorba je a bude VŽDY krádež. Zároveň ale píše, že
krást se dá i se ctí. A uvádí také 10 pravidel, jež k tomu mají dopomoci a
která zároveň také tvoří obsah celé jeho knihy.
Přesto bych si na závěr dovolil ptát se. Byl už opravdu zcela
vyčerpán potenciál lidských nápadů, nebo za to může obyčejná lenost a strach
riskovat? Pohodlnost, raději pokračovat v zajetých kolejích, dokud se po
nich dá jet? Myslím, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Mnohá tvorba se
zcela jistě jen kopíruje, viz např. filmové plakáty. Na druhou stranu vznikají
ale i pěkná, v podstatě nová díla, i když jsou něčím inspirována, tak jak
píše Kleon. V důsledku nám tak nezbývá, než aby byl každý vlastním soudcem
a dohlédl i na to zůstat autorem a ne jen plagiátorem.
Žádné komentáře:
Okomentovat